MAROKO

Září 2025

8-denní studijní cesta po Královských městech Maroka

Práce v cestovním ruchu je krásná a přináší nám mnoho příležitostí. A my je využíváme plnými doušky. Jedna z těchto příležitostí přišla na konci září roku 2025 - studijní cesta aneb poznávací zájezd Královská města Maroka. 

Zkontrolovala jsem pas a jeho platnost (od června nový a zatím bez jediného razítka) a ve středu 24.9. jsem sedala do letadla společnosti Air France směr Paříž a následně Casablanca. Čekal nás týden plný památek, zážitků, sluníčka a dalších dobrodružství. Program zájezdu byl totiž více než nabytý už při pohledu na přejezdy a množství hotelů, ve kterých jsme měli nocovat (alespoň jednou za týden jsme měli 2 noci ve stejném hotelu, jinak stěhování každý den). Přivítání v Casablance skoro o půlnoci studenou večeří bylo milé, ale my jsme mazali pod deku a těšili se na brzké vstávání a první hodnotný den.

Ráno začalo vtipně a hned seznámením s místní kulturou a skutečností, která nás provázela celý zájezd - Maročané totiž nemají hodinky jako my, ale mají čas (na vše a stále). Takže domluvená snídaně se posunula skoro o hodinu. To nám ale přeci první den nezkazí. Přejezd z Casablancy do hlavního města Rabatu byl celkem rychlý. U královského paláce nynějšího krále Muhameda VI. nás čekal naspídovaný místní průvodce (který měl také na vše čas:)) a my mohli začít obdivovat místní krásy. Mauzoleum předchozího krále Hassana II. Či opevněné staré město Kasba. Došlo i na pravou marockou kávu, která byla vynikající a stále jen 13 marockých dirhamů (v přepočtu cca 30,-). Že jsme k tomu dostali i třetinku vody v lahvi nás sice mile překvapilo, ale záhy jsme  zjistili, že je to tu běžné. Jen v té kavárně jsme jako 2 samostatné ženy působily mezi muži velmi exoticky. Inu arabský svět:))). 

Odpoledne jsme pak přejeli do dalšího královského města Meknez, které je zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Přenocování nás pak čekalo v dalším královském městě Fez, kde jsme u večeře měli možnost ochutnat místní značku piva Casablanca. 

Fez - to je královský palác, židovská čtvrť, návštěva rukodělné výrobny hliněné keramiky, procházka medinou s úzkými uličkami a arabskými krámky a vrcholem samozřejmě byla známá koželužna - jedno z nejčastěji focených míst v Maroku. Před vstupem vyfasujete snítek máty, který při vstupu nepustíte z ruky (respektive od nosu). Připravte se na pohled hodný středověku, zápach, který nechcete identifikovat a pocit, že i to vstávání do kanceláře každý den je vlastně luxus. V krásné restauraci v paláci Riad si pak zlepšíme chuť a dáme si místní specialitu „tažín“ - tentokráte kuřecí. Tajin (tažín) je vlastně hliněný hrnec ve tvaru Ještědu:)), ve kterém se vaří, respektive peče. A to cokoli - zelenina, maso, kuskus,… My dali kuřecí na citronu a nechyběli i chuťovky k tomu - lilky, kuskus, rýže, olivy….Marocká kuchyně je bohatá a jídlo je svátek. Den jsme zakončili stylově - v prodejně s alkoholem při nákupu piva značky Sahara a jednoho místního berberského. Maročané samozřejmě jako správní muslimové nepijí, ale věřte, že v obchodě nebyli jen turisté. 

Sobota byla ve znamení přejezdu na Saharu k alžírským hranicím. Přes Chamonix (místní horské středisko, kde je patrný vliv francouzské kolonizace) rovnou do jeepů a na poušť. Noc strávená v poušti v klimatizovaných stanech a večer doprovázený berberskými písněmi u ohně? Ano, ten pravý zážitek. Jen jsme měli trochu smůlu, protože nebyla dobrá viditelnost, spíše opar, takže jsme se shodli, že hvězdy jsou více vidět u nás než na Sahaře. Odvážnější si pak dali jízdu na velbloudech (já jsem po zkušenosti z Egypta ráda vynechala).

Ranní focení v dunách Sahary a zpět do civilizace. Přes návštěvu fabriky, kde opracovávají desky s fosíliemi a vyrábí z nich různé věci (přiznám barvu - jedna malá mistička mě oslovila a skončila v kufru), dále hurá na soutěsku Tudra a na přenocování do městečka Quarzazate. Přesuny mezi oázami a pouštěmi, pozorování okolní krajiny, fauny i flory. I z autobusu je toho hodně vidět.

Pondělí bylo ve znamení filmového průmyslu, zastávka u studií Atlas Studios, kde se natáčela třeba bájná Hra o trůny, Mumie či spousta dalších známých filmů. Zastávka v berbeské vesničce Ait Ben Haddou, která taktéž slouží jako filmové kulisy. Opravdu zážitek - jen kdybych byla filmový nadšenec a některý z těch filmů či seriálu viděla:)). A pak už směr zlatý hřeb zájezdu - Marakéš. Vzali jsme to přes sedlo Velkého Atlasu Tichka položené ve výšce 2200 m n.m. - krásné výhledy, ale zároveň i trochu frišno. Odpoledne pak už příjezd do Marakéše a návštěva známých zahrad Jardin Majorelle - zahrady Yves Saint Laurenta. Taková pěkná botanická, ačkoli některé u nás stojí více za vidění. To známé marakéšské náměstí Jamaa El Fna to bylo jiné kafe - všude stánky s jídlem, datlemi, bylinkami a čerstvými freshy….uprostřed místní s hady, opičkami a dalšími cirkusovými exempláři. To je to pravé Maroko.

Marakéš jsme zakončili druhý den ráno návštěvou královského paláce a následně židovské čtvrti s tržištěm. Tak tady to bylo jen pro silné žaludky - slepice v klecích, některé pod kudlou, všude smrad…no na to budu zase dlouho vzpomínat (a nechci opakovat). V medině Marakéše se dokonce 2 z nás ztratily, ale naštěstí jsme se našly a mohly jsme vyrazit směr Casablanca.

Podvečer v Casablance jsme pak strávily v mešitě Hasanna II., největší v severní Africe (údajně 5. nejvetší na světě) a jediné přístupné i pro bezvěrce jako jsme my. Je to náboženská stavba jako třeba Chrám sv. Víta, ale že má ve svém přízemí obrovské lázně rozlohou stejně velké jako půdorys mešity, kam se věřící muslimové chodí před modlitbou mýt? Tak to by člověk opravdu nečekal. 

Celkově byla studijní cesta náročná, ale stála za to. Během týdne jsme poznali to nejpodstatnější z Maroka a pokud bych se do této země ještě měla vracet, tak možná ještě na den až dva do Marakéše (tam opravdu jeden den nestačí) a nebo na pobřeží k moři do okolí Agadiru. 

Prakticky: 

 - Pro občany ČR: nutnost mít pas platný až 180 dní po návratu do ČR. Žádné další formuláře se nevyplňují.
 - Měna: na místě si pak vyměňte dolary či eura za místní měnu - marocký dirham. Momentálně 1 dirham cca 2,30,-.    

 - Káva 13 dirhamů, oběd od 50 dirhamů, meníčko cca kolem 150 dirhamů. 
 - Časový posun: - 1 hodina
 - Bezpečnost: země je pro normálního turistů bezpečná, Maročané se velmi snaží o příklon k Evropě a Evropské Unii. Nedoporučuje se ale nikde porušovat daná pravidla (letiště, památky, atdÖ), nefotit královské instituce či vojsko. V medinách a na tržištích je třeba být velmi opatrní na kapsáře.
 - Jídlo: obědy jsme řešily vždy v místních restauracích. Vepřové v muslimské zemi samozřejmě nečekejte, ale zeleninové polévky, masové i kuskusové tažíny, pro otrlejší je zde možnost ochutnat i velbloudí maso.
 - Pivo: vyzkoušeli jsme místní berberské pivo či pivo Sahara, Casablanca. Dobré jsou i vína - většinou francouszké provenience, ale počítejte s tím, že ne všude alkohol dostanete či koupíte!!!!
 - Suvenýry: datle, káva, ovoce, arganový olej, koření, mátový čaj.
 - POZOR! Budete-li si někde (obzvláště v Marakéši) fotit místní, počítejte, že si to budou chtít nechat zaplatit. Natažená ruka je zde na denním pořádku.
 

Chcete něco vědět? 

Zeptejte se nás prostřednictvím našeho kontaktního formuláře níže či na mailu zajezdy@ckoriginal.cz