EGYPT

PROSINEC 2025

Výstup na Mojžíšovu horu na Sinaji (2 285 m n.m.)

Týden v egyptském Sharm el Sheiku v prosinci 2025 měl být za odměnu. Partnerská cestovní kancelář mi nabídla tuto možnost a já se ji chopila - skvělé hotely, galavečeře, bohatý program a hlavně skvělá společnost kolegyň a kolegů z cestovního ruchu - zkrátka krásně strávený adventní čas.

Před odletem přišla nabídka zúčastnit se alespoň jednoho výletu - výstupu na Mojžíšovu horu na Sinaji. Miluju přeci hory, tak jdeme do toho. Tomu se říká výzva, chcete-li moderněji challenge:))). 

Až následně si člověk přečete, že se jedná o noční výstup a že teplota nahoře může být kolem nuly. Tak ale přeci nejsem z cukru a pár hor už jsem v Itálii či Rakousku vystoupala, takže to dáme. Výstup z komfortní zóny zaručen. 

Vše začalo již odjezdem z hotelu, který byl již ve 21:30, neboť nás čekala cca tříhodinová cesta autobusem tzv. do základního tábora pod úpatí hory. Když jsme v 1:00 opouštěli teplo autobusu, klesala již teplota na 7 stupňů (no odpoledne jsme ještě leželi na pláži v plavkách), ale rukavice, čepice, 2 vrstvy oblečení a batůžek plný dalších mikin byl v pohotovosti. Vyfasovali jsme i malé baterčičky na cestu. Popravdě vypadali spíše jako hračky pro panenky, ale nedá se jim upřít, že vydržely celé 3 hodiny, takže jsem litovala skutečnosti, že jsem čelovku nechala doma, jen chvilku. 

A pak nás čekalo už jen stoupání cca 3 hodiny čistého času tzv. velbloudí stezkou. A to doslova - na každém kroku pak totiž narážíte na tato vysoká zvířata a jejich majitele, kteří vám nabízí svezení. Většinou se ale oba zjeví ve tmě kousek od Vás a Vy máte spíše šok…o památkách na botách po setkání ani nemluvě. Cestou můžete zastavit na několika odpočívadlech, kde sice můžete chvilku spočinout, ale zima je tam stejně velká jako venku, což při výstupu a lehce zvýšené tepové frekvenci je spíše na promrznutí. O koupi občerstvení - čaje, kávy s kardamonem - přemýšlí jen Ti statečnější, přeci jenom jediný suvenýr, který byste si chtěli z výletu dovézt jsou fotky či velbloudí trus na botě. Zároveň řešíte další problém - toalety. Sice to vypadá, že si můžete odskočit kdekoli, ale v té tmě, kde nikdy nevidíte ani velblouda vedle sebe, při pobíhání hladových koček a psů okolo vás (někteří jedinci s námi vystoupali až nahoru) si myšlenky na toaletu hodně rychle rozmyslíte. A když je nejhůř na občerstvovací stanici zaplatíte dolar za 2 osoby za toaletu, která je vlastně dírou do skály.

Tři hodiny stoupání v naprostém tichu a totální tmě, kde rozeznáváte jednotlivé hvězdy a souhvězdí, kde jste jen vy sami a bojujete s nevyspáním, zimou (opravdu jsem tohle nečekala) a vlastně tak trochu sami se sebou. Prostor pro rovnání myšlenek, uvažování o životě a možná i trochu zpytování svědomí. 

Kolem páté ranní nás čeká poslední ostrý výstup - cca 750 schodů a poslední zastávka před vrcholem. Teplota klesá lehce pod nulu a nás čeká posledních 70 schodů na samý vrchol. Náš šerpa nás ale nenechá oddychnout, protože ví, že pokud chceme chytit pěkná místa, je třeba tam být dříve. Jen nám u kamaráda doporučí zapůjčit si deku za 4 dolary na osobu. Tak zima je a představa, že tam sedím na zemi, mi přijde strašná, takže většina z nás vytahuje bankovky a půjčuje si deky, které pamatují snad i samotného Mojžíše, jsou těžké a tajně doufáme, že nejsou zablešené. Upřít jim ale nemůžeme, že zahřejí. Cca hodinu před samotným východem slunce zaujímáme strategické pozice na hoře a čekáme na to, až se ten oranžový kotouč začne klubat nahoru. Najednou zjišťujeme, že nás tu je celkem dost (jen nevím, kudy ti další odvážlivci šli, protože my nepotkali žádnou další výpravu:)). 

A pak po 6. hodině ranní na jedné z nejposvátnějších hor na světě ve výšce 2 285 m n.m. a slivovicí v ruce začneme pozorovat ten malý zázrak každodennosti. Chvíle, kdy cítíte radost z pokoření hory a samy sebe a zároveň svou malost a spojení se všemi poutníky, kteří tuto horu navštívili před vámi. Ten moment je tak okouzlující a nepopsatelný, že vlastně je třeba ho zažít, aby to člověk asi pochopil. 

Kolem 7. hodiny ranní zmrzlí na kost s těžkou dekou v ruce (na světle vypadala ještě hůře než za tmy:)), ale s úsměvem na tváři a klidem na duši se začínáme vracet zpět do základního tábora ke klášteru sv. Kateřiny. Cesta zpět je za slunce a veselejší, ale jdeme pomalu 2,5 hodiny a stále z kopce. Chvílemi člověk nechápe, co vše nahoru a potmě vylezl. V jednom zastavení si pak kupujeme čerstvě upečený teplou arabskou placku a podporujeme místní alespoň tak. Po rychlonávštěvě kláštera se již těšíme do autobusu a cestu zpět na pobřeží k moři. A hlavně do plavek a spát. Přeci jenom máme za sebou 12 km s převýšením cca 700 m, probdělou noc a výstup z komfortní zóny.

Ptáte se, zda bych do toho šla znovu? No jak se říká, nevědomost je krásná, takže bylo fajn spoustu aspektů nevědět předtím, protože bych si to asi rozmyslela, ale teď vím, že znovu bych tuto možnost určitě využila. Jen je fajn být více vybaven a připraven. A nebo výstup absolvovat v letních měsících, ale zde je třeba zase počítat s velkým množstvím dalších poutníků. Za mě rozhodně doporučuji, ale je třeba uvážit i zdravotní stav, neboť se přesouváte od moře s teplotami kolem 25 stupňů (v zimě) do 2 285 m n.m., kde teplota klesne pod nulu. Ale jinak lze říci Mojžíšové hoře zdar!!!

P.S.: Počítejte, že výlet ze Sharmu stojí cca 65 Euro na osobu. Je třeba mít dobré vybavení - trekové boty a oblečení. Doporučuji i nějakou proteinovou tyčinku či něco dalšího na doplnění energie, přeci jenom se jedná o noční výstup, kdy toho člověk moc nenaspí.

Chcete něco vědět?
Zeptejte se nás prostřednictvím našeho kontaktního formuláře níže.